FeliciaKlub

Jura:Kameňák ne?

Možná že někteří pochopí

Pomsta je sladká

Pochopil jsem i přes promile v krvi. Super

Dost Dobrý

Ja jsem to nepochopil

a nechapu ani tohle

http://www.novinky.cz/koktejl/245403-za ... odvod.html

normální člověk si na novej byt vydělá... Tohle taky zkusim :D

Tebe by odvezli rovnou do blazince. Ale je budou resit a ztracet s nima cas

asi tak nějak, já bohužel nemužu zakřičet Diskriminace a rasizmus a dostal za to zaplaceno

Hanz: ale můžeš v Praze křičet pravdu a dostaneš za to 4 facky

Sedí takhle ostravák a pražák v rychlíku na Prahu, a pražák najednou povídá: "A copak vás vůbec táhne do tý Prahy??"... Ostravák se na něj chvíli blbě kouká a pak povidá: "Lokomotiva ty pi*o!"

Čínské moudro: Pes, který štěká, je nedovařený.

Eskymácká moudrost: Nikdy nejez žlutý sníh.

Francouz říká: "V poslední době u nás zdražily kurvy."
Čech: "Jako u nás. Ty kurvy zdražily všechno.

Lidstvo odjakživa zajímají dvě zásadní otázky:
1) Kdo vymyslel práci?
2) Jak to, že ho ostatní nezabili?

Horoskop na zítřek
Všichni Vás budou chválit, nosit na rukou a zahrnovat květinami.
Pohřeb už je takový...

A tady je ta slíbená základní otázka:
"Existuje život po svatbě"?

... a jeden proti lidskosti: "Manželka celou noc nepřišla domů, asi má
milence."
"Prosím vás, to hned nesmíte myslet na nejhorší, třeba ji jen přejelo
auto."

Moudrost na závěr:
Pokud si chcete celý den udržet dobrou náladu, musíte obejmout alespoň
osm lidí.
Nebo alespoň jednomu dát přes držku. přes držku.

Profíci
http://www.youtube.com/watch?v=uyQ0AWpm ... r_embedded

Takhle se u saiuruse v ulici opravují oktávky. Holt velký auto a malý pán

Tieto reklamy ma nedávno celkom pobavili
http://www.youtube.com/watch?v=OjTJEn9Lu70
http://www.youtube.com/watch?v=yTLKsq_x ... re=related

http://www.navratdoreality.cz/?p=view&id=10625

Dobře si je dává

Tak to je drsný

Docela zajímavé video
http://www.stream.cz/uservideo/504992-j ... motor-doma

To tady dlouho nebylo

Hlavně se mi líbí ten upřímný smích

Nedávno jsem strašně potřeboval na pár dní vypadnout z práce, ale věděl
jsem, že šéf mi volno jen tak nedá.
Naštěstí mě napadlo, že kdybych ze sebe udělal blázna, tak mě na pár dní
pustí.
Tak jsem se zavěsil pod strop a začal vydávat podivné zvuky.
Má kolegyně se na mě udiveně dívala a pak se zeptala, co proboha dělám na tom stropě.
Vysvětlil jsem jí, že představuji žárovku, aby si šéf myslel, že jsem se
zbláznil a pustil mě na pár dní domů oddychnout si od práce.
Po několika minutách se u nás v kanceláři šéf skutečně objevil.
Podíval se na mě, jak visím pod stropem a zeptal se:
"Co tam, proboha, děláte?"
Řekl jsem mu, že jsem se stal žárovkou.
Odpověděl, že jsem očividně přepracovaný a že si mám jít na pár dní domů
Odpočinout. Seskočil jsem dolů a odcházel domů. Moje spolupracovnice se
ovšem vydala za mnou.
Šéf ji zastavil a zeptal se jí:
"A kam jdete vy?"
Odpověděla mu:
"Jdu taky domů…. prostitutka…. Přece… nebudu dělat potmě.

chudák pirát

http://www.youtube.com/watch?v=XfG4pNco ... r_embedded

Škoda 100 test akcelerace
http://www.youtube.com/watch?v=tKl3c8Nu ... r_embedded

Extrémní skok.

http://www.youtube.com/watch?v=iG5E20OO ... re=related

Rodičům se narodil Pepíček.
Byl to chlapec velice bystrý a inteligentní, naučil se mluvit a číst mnohem dřív, než ostatní děti jeho věku. Když se blížily jeho třetí narozeniny, přišel za maminkou a začal ji přemlouvat, že by chtěl dvě malé červené kuličky. Bylo to Pepíčkovo přání a nic to nestálo, a tak mu jej rodiče vyplnili. Pepíček měl z dárku ohromnou radost, tak byli rodiče spokojeni. Jenže když se blížily Pepíčkovy čtvrté narozeniny, situace se opakovala a Pepíček opět škemral o dvě malé kuličky. Rodiče na to nijak nereagovali, koupili mu dárky dle vlastního uvážení, ale aby nebyl Pepíček zklamaný, ty dvě malé červené kuličky dostal také. Samozřejmě, že největší radost měl právě z nich. Rok poté přišel Pepíček za tatínkem, jestli by mu k narozeninám nekoupil dvě malé červené kuličky. Tatík se snažil Pepíčkovi vysvětlit, že už je dostal dvakrát, tak na co znovu, ale marně. Pepíček si opět trval na svém, rodiče jeho přání vyplnili i letos a tak kromě spousty jiných dárků dostal zase další dvě malé červené kuličky. Šesté narozeniny. Pepíček se pomalu chystá do první třídy, a tak ho rodiče vzali do nákupního domu vybrat aktovku, penál, pytlík na svačinu, pytlík na přezůvky, jarmilky, červené trenýrky, bílý nátělník a další nezbytné vybavení správného školáka prvního stupně ZŠ. Pepíček ovšem nezklamal a v nákupním domě rodiče dotáhl až k regálu, kde byly červené kuličky, a zase začal tu stejnou pohádku o tom, jak by si je tuze přál k narozeninám. Rodiče ani tentokrát nechtěli Pepíčka zarmoutit a do balíku školních potřeb přihodili i ty dvě malé červené kuličky. Čas letí a máme tu sedmé narozeniny. Tatínek chce dát Pepíčkovi jízdní kolo, jenže ten stále odmítá a chce zase dvě malé červené kuličky. Rodiče už jsou z něj zoufalí, ale co by správný rodič neudělal pro své dítě, že? Když má z toho takovou radost... Před osmými narozeninami je situace úplně stejná, jako předchozí roky. Maminku už to ani nepřekvapilo, už si za ty roky zvykla. A tak Pepíček odmítá nejrůznější návrhy drahých dárků, a chce opět jen ty dvě malé červené kuličky. Tatínek už je pěkně nasraný, koupí Pepíkovi Lego a myslí si, jak bude konečně pokoj. Jenže Pepíček se předem pojistil a dostal po agitaci u prarodičů dvě malé červené kuličky od babičky, takže zkrátka nepřišel. Rodiče pochopili, že nemá smysl s Pepíčkem diskutovat a jeho každoročně vytoužené dvě malé červené kuličky mu odpírat, a rezignovali na jakékoliv snahy něco mu rozmluvit. Takže když před devátými narozeninami Pepča přišel, jestli by mu nekoupili dvě malé červené kuličky, rovnou kývli a k bruslím a dalším věcem dostal i je. Když se Pepíkovi blížily desáté narozeniny, jeho první kulatiny v životě, maminka si jej zavolala stranou a navrhla mu, jestli nechce těch malých červených kuliček kýbl, že by mu to jistě udělalo mnohem větší radost. Tajně doufala, že na to Pepík kývne a budou už tak konečně mít od něj a jeho dvou malých červených kuliček pokoj. Bohužel, z Pepíka vypadlo, že je moc hodná, ale že ty malé červené kuličky chce zase jenom dvě, ani o jednu víc. A tak rodičům nezbylo, než k normálním dárkům zase přibalit dvě malé červené kuličky a docela je mrzelo, že tak jako každý rok Pepík přehlíží ostatní dárky a raduje se jen z těch dvou malých červených kuliček. Ani o jedenáctých narozeninách nebyla situace jiná. Zatímco Pepíkovi spolužáci už všichni řádili po ulici na dětských skateboardech a kolečkových bruslích, jemu to bylo úplně fuk a tatínkův návrh, že mu také něco takového pořídí, jednomyslně zavrhl. Vymyslel si, už zase! Dvě malé červené kuličky! Čas plynul rychle, Pepík se vypracoval na premianta školy, rodiče jej přihlásili do několika kroužků zabývajících se volnočasovými aktivitami dětí mládeže a také jej přihlásili do fotbalu. Naivně si mysleli, že Pepík bude chtít, nebo alespoň že ocení k dvanáctým narozeninám kvalitní značkové vybavení. Bohužel, vymyslel si zase dvě malé červené kuličky, nic víc. A tak to bylo pořád dokola. Před třináctými narozeninami Pepík vyhrál celorepublikové kolo matematické olympiády a stal se nejlepším matematikem své kategorie v zemi. Rodiče byli na svého synka velice pyšní a rozhodli se, že mu za odměnu koupí počítač a spojí to s narozeninami. Když však Pepíček prohlásil, že žádný počítač nechce, že touží po dvou malých červených kuličkách, maminka byla na infarkt a tatínek se šel pro jistotu ožrat. Bohužel ani jedno samozřejmě nepomohlo a rodiče ty dvě malé červené kuličky stejně museli koupit. Během roku Pepík stále zdokonaloval své vědomosti a získával jeden úspěch za druhým, v matematice, v přírodopisu, v zeměpisu, chemii, fyzice... ve fotbalu byl jednička, v modelářském kroužku se každý jeho model dostal na výstavy... tatínka napadlo, že by mohli ke čtrnáctým narozeninám synkovi nadělit zájezd na celosvětovou modelářskou výstavu v Londýně. Ani toto se však nesetkalo s nadšením a Pepík už zase začal škemrat o dvě malé červené kuličky. Co se dá dělat s takovým děckem... rodiče na něj za celý rok nemuseli ani jednou zakřičet, ani jednou mu nemuseli hubovat, tak mu přece nebudou kazit jeho jediné přání... Když se blížily Pepíkovy patnácté narozeniny, udělal přijímací zkoušky na čtyřleté gymnázium, nejprestižnější v celé Praze a umístil se, jak se od takového bystrého hocha očekává, suverénně s přehledem na prvním místě. Rodiče si jej vzali do cukrárny, kde s ním chtěli probrat také dárek k narozeninám. Vymysleli, že si jejich novopečený student jistě zaslouží nové vybavení dětského pokojíku, které by bylo účelné a plně vyhovovalo potřebám mladého studenta, fotbalisty, modeláře... Pepíček souhlasil, že by to jistě bylo od nich velice hezké, ale kdyby mu tak mohli dát ještě dvě malé červené kuličky. Rodiče byli nadšení, že konečně také s něčím souhlasí, a tak ani proti kuličkám neprotestovali. Ještě by si to mohl rozmyslet, a co potom... Následující rok se Pepa s přehledem stal premiantem celého gymnázia, pokračoval ve vyhrávání všech středoškolských soutěží a olympiád, fotbalu pro nedostatek času musel nechat, ale zato se sám přihlásil do kroužku hráčů šachu, což je pro něj, jakožto intelektuála, jistě ušlechtilejší a přínosnější způsob trávení volného času. Už po dvou měsících se stal nejmladším mistrem Evropy v historii v této hry. Maminku napadlo, že by mohli Pepíka vzít na výlet do Ruska a přes federaci hráčů šachu domluvit jeho setkání s Garri Kasparovem, nejlepším šachistou světa. Pepa poděkoval, ale že by chtěl raději dvě malé červené kuličky. Ani před sedmnáctými narozeninami nebyla situace jiná, Pepča nechtěl slyšet o ničem jiném, než o dvou malých červených kuličkách. Marné bylo vysvětlování, hádky a debaty na téma dárek k narozeninám, Pepča si stále mlel svou. Aniž by někdo na Pepčovi pozoroval nějakou pubertu, byly tu osmnácté narozeniny a tudíž se stal Pepča oficiálně zletilým. Rodiče ho přihlásili do autoškoly, Pepa je ale s celým řidičákem poslal slušně do e, že by mu byl k ničemu, že chce dvě malé červené kuličky. Maminka plakala, ale nebylo jí to nic platné. Nicméně Pepa si přes rok nakonec ten řidičák stejně udělal, také odmaturoval nejlíp z celého gymnázia a v přijímacích zkouškách na Univerzitu Karlovu se umístil absolutně první. Rodiče rozhodli, že mu k devatenáctinám koupí motorku, aby nemusel do školy jezdit tramvají. Ani tentokrát neuspěli, Pepa zase nechtěl nic jiného, než dvě malé červené kuličky, bohužel, je to tak. Rodičům nezbylo, než zatnout zuby a k motorce, kterou mu stejně dali, dát i ty dvě malé červené kuličky... Protože měli svého synka rádi i přes jeho podivnou zálibu v malých červených kuličkách, o kterých absolutně netušili, k čemu Pepovi slouží, co s nimi a proč chce vždycky jen dvě, řekli si, že mu k jeho krásným kulatým dvacátým narozeninám koupí auto. Pepa by si ho pro své úspěchy docela i zasloužil, na univerzitě úspěšně ukončil oba semestry, všechny předměty splnil za jedna, v šachách se stal mistrem světa, v modelářství pak předsedou mezinárodní poroty na modelářských soutěžích.
Půl roku poté, když Pepík právě dokončoval třetí semestr, jel Pepa na kole a v tom ho srazilo auto. Nedalo mu přednost a dopadlo to pro Pepu docela špatně, byl dost rozsekaný a ztratil příliš mnoho krve. Sanitka ho odvezla do nemocnice a doktoři dělali, co mohli, aby ho zachránili. Bohužel jeho zranění byla natolik vážná, že mu nebylo moc pomoci. Lékaři se snažili s touto skutečností rodiče smířit, a když se kupodivu na okamžik probral z bezvědomí, pustili je k němu, tušíc, že to budou poslední okamžiky. Truchlící rodiče a příbuzenstvo se okamžitě seběhli okolo Pepova smrtelného nemocničního lože. Ve smutném rozhovoru padla také otázka, na co vlastně chtěl každý rok jen ty dvě malé červené kuličky. A Pepa jim s vypětím všech sil odpověděl: "Víte, já jsem chtěl... ty dvě malé červené kuličky... proto, abych..." a umřel.

Tak já to 10 minut čtu,a stejnak se nic nedozvím

A to jsem to oproti originálu zkrátil a chudáka Pepíčka okradl ještě o 15 let života

http://www.novinky.cz/auto/245771-prohl ... esila.html Já sice Hnůjdaje moc nemusím, ale nečekal jsem, že jim bude dělat nechtěnou reklamu i "starej pán" od dvou wéček

Uploaded with ImageShack.us

Takhle by to bylo asi lepší

NOVÁ HRAČKA
to je bomba. Už vidím, jak by ženský řvaly, když bych to pustil ve fabrice mezi mašiny v těch 100 metrovejch uličkách
http://www.loupak.cz/video/ze-sveta/756 ... r-swimmers

To je bomba,kde se to dá sehnat??Todle prohnat u nás ve fabrice,to by byla kulna.

Píšou tam dole, že to u nás stojí 3000,-Kč a ještě je to bez náplně, helium do toho musíš sehnat sám
http://aukro.cz/show_item.php?item=1816869700

Už jsem to našel.Ale ten prodej plynu je také zajímavý. http://www.ptakoviny.biz/Helium-pro-bal ... AB001.html

Kua to je ranec To komplet ryba + plyn vyjde skoro dráž než živej žralok

Na tohle jsem koukal tak před měsícem a hledal jsem, kde to koupit, protože mě zajímalo, co ta sranda 100jí https://www.mandmtoys.com/air-swimmers/shark a myslím, že na aukru na tom zase někdo swiňsky rýžuje

Kristova hodino...

Docela pěknej test VW .

http://www.youtube.com/watch?v=4PiwNWZs ... r_embedded

To je poligon vw tam se testujou vsechny koncernove auta...

Půjčte mě auto a já si tam pojedu zařádit

Ve
městě postaví novej bordel a protože je Pepíček kluk zvědavá, ptá se
doma co to je. Tatínek mu povídá: "No víš Pepíčku, tam rozdávají
radost." Pepíčka to tedy nadchne a hned druhý den vyrazí do bordelu.
Když ho spatří bordelmamá ptá se, co by chtěl. Pepíček odpoví, že by rád
udělal radost. Ta ho tedy vezme do kuchyně a nandá mu palačinky.
Pepíček spokojený poté běží domů za tatínkem a doma hned mezi dveřmi
křičí: "Tatínku, byl jsem v domě radosti, ale už nemůžu. Dvě jsem sice
zvládnul ale tu třetí jsem už jen roztáhnul a vylízal...

Jedna oddechovka na večer

http://www.youtube.com/watch?v=yHJOz_y9 ... r_embedded#!

tak tohle mě dostalo chudák žába
http://www.youtube.com/watch?v=wD5yFw32Ea0

BOMBA
napiš svoje jméno a příjmení
http://www.dilmaza.com/intro

BAJKA
Klasická verze:
Mravenec pracuje celé dlouhé horké léto; postaví si dům a
vytvoří zásoby na zimu.
Cikáda si říká, jak je mravenec hloupý, takové pěkné počasí a
mravenec se jen dře. Směje se, tancuje a užívá si.
Pak přijde zima, mravenec se schová do tepla domu a pochutnává si
na zásobách, zatímco cikáda se třese zimou a bez jídla brzy umře.

Současná verze:
Mravenec pracuje celé dlouhé horké léto; postaví si dům a vytvoří zásoby
na zimu. Cikáda si říká, jak je mravenec hloupý, takové pěkné počasí
a mravenec se jen dře. Cikády se smějí, tancují a užívají si.
Pak přijde zima, mravenec se schová do tepla domu a pochutnává si na
zásobách.
Cikády, třesoucí se zimou vyhladovělé, zorganizují
tiskovou konferenci, na které se táží, kde vzal mravenec právo na to být vteple a dobře živený, zatímco jiní, méně šťastní, umírají zimou a hladem.
Televize uvede vše v přímém přenosu, ukazuje třesoucí se cikády a
záběry mravence, jak si v teple útulného domova vychutnává dobroty všeho
druhu.
Televizní diváci jsou pobouřeni faktem, že v tak bohaté zemi jsou
někteří ponechání utrpení jako chudinky cikády, když si jiní žijí v
přepychu.
Interpelují vládu, aby zvýšila mravenci daně, musí přece odvádět
spravedlivý díl.
Na základě výzkumu veřejného mínění vyjde zákon o ekonomické
spravedlnosti a zároveň antidiskriminační zákon se zpětnou
platností.
Daně jsou zvýšeny, mravenec dostane pokutu za to, že nezaměstnal
cikády a je mu finančním úřadem zabaven dům, protože nemá peníze na
zaplacení daní ani pokuty.
Mravenec emigruje do Lichtenštejnska.
Televize připraví další reportáž, tentokrát o obtloustlých
cikádách, kterým nyní docházejí mravencovy zásoby a to přesto, že jaro
je ještě daleko.
Bývalý mravencův dům, nyní sociální ubytovna pro cikády, chátrá za
nezájmu cikád i vlády.
Vládě je vytýkána nedostatečná sociální podpora a je vytvořena
speciální komise s náklady deset milionů.
Mezitím některé cikády zemřou na
předávkování a tisk ještě více podtrhuje nutnost starat se o
sociální nerovnost a hlavně o cikády.

neni to puvodne video od mexicana nebo nekoho podobneho? http://www.loupak.cz/video/auto-moto/69 ... a24&ref=nf

Joo, je to tu od někoho již vložené. Argumentovalo se tu tím, že to předjetí bylo oprávněné, že se na konci mělo použít zipu, ale myslím, že nikoliv a ten šofér octávky byl v právu jelikož zde není značka střídavé řazení. Naopak je zde značka upravující, který pruh je průběžný a který připojovací. Přičemž dle vyhlášky má řidič v průběžném pruhu přednost a řidič v připojovacím pruhu ho nesmí ohrozit.